Komody se, stejně jako ostatní typy skříní, vyvinuly z truhel.
V Evropě, v době pozdního středověku, mnoho domácností, obzvláště šlechticů a bohatších vrstev, vlastnilo větší počet truhel. Mít více věcí pohromadě v jednom prostoru však nebylo moc praktické, proto postupem času do dolní části truhly přibyl šuplík. A časem i druhý.
Časem šuplíků přibývalo a truhly, již ne tak potřebné, nahradily efektivnější úložné prostory – komody a skříně.
Bylo to přibližně roku 1690, kdy truhly mizely z domácností a byly nahrazovány komodami a skříněmi.

Během let se vytvořilo velké množství variant – velké šatní skříně, úzké skřínky a komody.
V minulosti měla komoda 3 dlouhé zásuvky v dolní části a 2 kratší v horní části. Varianta tří nebo čtyř řad menších zásuvek, byla také velmi oblíbená.
V dnešní době existuje mnoho různých možností, z nichž si můžeme vybírat. V podstatě však spadají mezi dvě základní kategorie, které se rozlišují výškou – komody do výše pasu či do výše ramene.
První komody se vyráběly buď z dubového, nebo ořechového dřeva.
Komody jsou často vyrobené z tvrdého dřeva, které je pevné a dlouho vydrží.
Mahagon, tvrdé tropické dřevo, na trhu pod tímto názvem najdeme mnoho různých druhů, jenž se liší cenou i kvalitou. Jedná se o silné, skvělé řezbářské dřevo, červeno-hnědé barvy, které se často používá k výrobě nábytku.

Ořech, velice oblíbené univerzální dřevo pro výrobu kvalitních skříní, bývá v různých odstínech hnědé, přičemž dřevo z Evropy je světlejší než z Ameriky, jinak má shodné vlastnosti.
Dub, je z druhů tvrdého dřeva asi nejpoužívanější, je to těžké, silné, světlé dřevo, nejčastěji bílé či červené barvy.
Palisandr, překrásné tmavé červeno-hnědé dřevo, používané na nábytek, které je však těžké zpracovat.
Někdy se používá na výrobu komody i borovice, toto měkké, lehké dřevo se často využívá k výrobě nábytku. Mnohdy upravené bělením či lakováním.